Hornická desítka – 300. jubileum

Tímto závodem jsem měl načínat čtvrtou stovku mých běžeckých závodů. Zdraví tomu však nakonec chtělo jinak. Vrchol sezóny a maraton v Hradci Králové se nakonec, ze zdravotních důvodů, nekonal a tak Hornická byla jubilejním třístým závodem v mé běžecké historii. Byla to už má sedmá účast na tomto závodě i když poslední byla v roce 2010.
Dopoledne si zaběhali kluci. Většinou bývají na závodech v kategorii spolu, ale tady měli každý kategorii svou. Pájovi to tentokrát moc neběželo a tak lépe dopadl Maty. V tombole bohužel vyšli na prázdno.
Od „maratonu“ jsem achilovku šetřil a jen lehce poklusával. Na start jsem se tedy nestavěl s moc velkými cíli. Chtěl jsem si udělat béčkový osobák a tajně jsem doufal v čas pod 39 minut. Na startovní čáře jsem stál uprostřed pole a tak mi trvalo asi 15 sekund, než jsem protnul startovní oblouk. Mělo to každopádně výhodu, že jsem se ze začátku nikam nehnal. Říkal jsem si, že nebudu koukat na mezičasy, ale při proběhnutí prvního kola (13:14) se nešlo nepodívat na světelnou tabuli. Říkám si, pod 40 to je, tak je to dobré. Ve druhém kole pozvolna předbíhám jednoho běžce za druhým a někde na nábřeží i Tondu, který se na startu prodral kus přede mě. V posledním kole už jsem se trochu trápil, ale i tak zbyly síly na finiš a předběhnutí ještě pár soupeřů. Třetí okruh jsem měl nakonec nejrychlejší. Výsledný čas 39:06 a hlavně čipový 38:52 mě potěšil. MB osobák vylepšen o 25 sekund. S tímto výkonem jsem se vešel do první devadesátky výsledkové listiny.
Organizace jako obvykle, pod taktovkou Pepy Nejezchleby, bezvadná, gulášek vynikající, a počasí objednáno přímo luxusní. Nicméně jsme se s Helenkou shodli, že tohle už je docela velký závod s moc lidmi na jednom místě. Takže na Hornickou zase za sedm let? 🙂

Výsledky

Reklamy
Rubriky: Závody | Napsat komentář

Osobák v hodinovce

Po minulotýdenní hodinovce jsem shodou okolností narazil na půdě na historické artefakty z mého aktuálního osobáku v hodinovce. 🙂

Jaklacká hodinovka

Už je to více než dvacet let.

Rubriky: Historie | Štítky: | Napsat komentář

Hodinu ke zlaté – Slezanská hodinovka

Slezanská hodinovkaBěhy na dráze mám rád. Člověk může pěkně stupňovat tempo, žádný kopeček ho nevyvede z míry, prostě rovina. Když jsem se rozhodoval kde absolvuju svůj poslední závodní test před vrcholem sezóny, padla mi do oka Slezanská hodinovka. Naposledy jsem hodinovku běžel před osmi lety v Ostravě, jako opravu za nepovedý Frýdek. To se ještě počítalo ručně. A právě lidský faktor způsobil, že jsem zaběhl celkem průměrný výkon pod 15km. Totiž při jednom hlášení mezičasu mi paní rozhodčí zahlásila o kolo míň. To mě tak vyvedlo z konceptu, že jsem závěr jen odklusal. Nakonec má reklamace byla uznána, ale na výkonu se to samozřejmě podepsalo.
Dnes už se měří čipovou technologií, takže takové excesy se snad už nestávají tak často. Cíl jsem měl asi jediný, zaběhnout výkon pře 15 kiláků. Sešlo se nás, na již 41. ročníku, v deštivém počasí 46 odvážných. Naštěstí se svatý Petr smiloval a v průběhu závodu vůbec nepršelo. Rozpršelo se opět úderem osmnácté hodiny a to už většina závodníků byla v útrobách stadionu. Začátek jsem tentokrát volil volnější, s tím, že pokud to půjde budu zrychlovat. První pětka za 20:11 mě nechávala klidným, ale začal jsem pomalu zrychlovat. První skupina v čele s Honzou Zemaníkem mi dávala kolo za kolem, ale já se začal přibližovat k běžcům, které jsem viděl na začátku závodu o sto metrů přede mnou. Pod průměr 4min/km jsem se dostal poprvé na osmém kilometru. Druhá pětka 19:44 už se mi líbila více. Zbývalo odběhnout poslední třetinu. Žádná krize se nedostavila a tak šlo stále lehce zrychlovat. V závěru jsem měl cíl doběhnout a předběhnout Petra Kučírka, ke kterému jsem se každým krokem přibližoval a věděl jsem, že by měl být na pátém místě. To se mi nakonec podařilo. S poslední pětkou 19:15 a konečným výkonem 15 263 metrů jsem byl naprosto spokojen. Historicky to byl můj druhý nejlepší výkon v hodinovce a jen 100 metrů za osobákem. Zároveň jsem si ustanovil osobák v hodinovce v kategorii nad 40 let. Až při vyhlašování jsem se dozvěděl, že Vladan Šindelek měl indispozici v podobě odskoku na záchod, takže z toho bylo nakonec celkově čtvrté místo a první v MB před Lukášem.

Před vrcholový test a životní závod s pořadovým číslem 299 se vydařil.

Výsledky
Fotky

Rubriky: Závody | Napsat komentář

17.8. – 20 tisíc kilometrů

Tolik kilometrů jsem v životě uběhl. Tedy tolik mám zaevidováno v tréninkových denících. Ale jak praví klasik, je to přesný součet nepřesných čísel. Když jsem začínal v devadesátých letech minulého století běhat, neexistovalo ani GPS, ani žádné dostupné měření vzdálenosti. To jsme vzdálenosti jen odhadovali.
Předchozí mety jsem dosáhl v prosinci 2017 v Bruselském hotelu na běhátku ve 20 hodin 21 minut. Kdy jsem dosáhl mety 20 tisíc kilometrů tak přesně nevím. Každopádně to bylo 17.8. někde na cyklostezce mezi Centrem a Hrabovou při dvacetikilometrovém tréninku. Na druhých životních deset tisíc jsem tedy potřeboval necelých deset let. Zřejmě bych to zvládl rychleji, nebýt pádu na lyžích v Turecku a následné operace menisku. Tam byl výpadek v kilometráži dost znát. Ale poslední čtyři roky včetně tohoto už zase točím přes tisícovku ročně. V rámci těchto dvacetitisíc kilometrů jsem absolvoval 298 běžeckých závodů, takže se blízí další jubileum. 😉

Rubriky: Ostatní | Napsat komentář

prosinec 2007 – 10 000

V životě běžce se stávají věci méně významné, významnější a taky ty o kterých stojí za to napsat pár řádek. K těm posledně zmíněným událostem já osobně řadím milník deseti tisíc naběhaných kilometrů. Tohoto čísla jsem dosáhl včera přesně v 20 hodin 21 minut středoevropského času na 50° 48” 54’ severní šířky a 4° 16” 19’ východní délky, v botech Kayano 12 a běžeckém oblečení Kalenji. Pokud by někoho zajímal povrch – bylo to na běhátku. 😉 K dosažení této mety jsem potřeboval 12 let evidovaného běhání. Od posledního kontrolního součtu k mému desetiletému běžeckému výročí je vidět jasný skok v kilometráži. Vždyť za poslední dva roky jsem uběhl více než polovinu toho co za deset let. 😉

Rubriky: Historie | Komentáře: 1

13.8. Běh Olbramicemi

Podzimní vrchol sezony v podobě maratonu se kvapem blíží a stále se nedaří plnit tréninkový plán úplně podle představ. Poslední závod jsem běžel naposledy téměř před dvěmi měsíci a tak bylo potřeba nějaký další závod absolvovat. Za prvé jako test jak na tom jsem, ale hlavně opět nasát závodní atmosféru, abych potom při vrcholu sezony nepřepálil. V nabitém prázdninovém kalendáři se před lázněma ukázalo okénko, které bylo potřeba využít. Navíc Běh Olbramicemi pořádají naši známí, takže není co řešit.
Při registraci probíhá vše bez jediného zádrhelu. Nejdřív se jdou proběhnout nejmladší děti. Naši kluci reprezentují X-Air výborně, dobíhají na druhém a třetím místě. Pak jsou na řadě další děti a v deset hodin přicházíme na řadu my. Rozbíhám to zezadu. Po poznámce Jirky Švrčka, jak to, že nejsem ještě na kopci, to trochu rozbíhám. Začátek trati je do kopce a na vrcholu mě docela překvapuje, že jsem v těsném závěsu za Petrem Škrabánkem. Říkám si: “vždyť ten přece běhá rychleji než já“. Trať se neustále vlní, já předbíhám ještě pár běžců a tak mi to pěkně ubíhá. Zlom nastává někde za polovinou, možná kolem desátého kilometru. Přestává mi to jít, za stehen se vytratila veškerá síla a to je do kopců alfa a omega. Poslední třetinu tratě už se vyloženě trápím, předbíhají mě všichni, které jsem předběhl v první polovině trati a ještě pár dalších. Nakonec je z toho čtrnácté místo a sedmé v kategorii. Je to poučení do dalších závodů a hlavně pro maraton. Začínat pomaleji! Vždyť Petr Škrabánek mi nadělil více než šets minut!

Výsledky

Rubriky: Závody | Napsat komentář

21.6. Olympijský běh – Suché Lazce

Olympijský běhPři inflační politice T-mobilu co se Olympijských běhů týče, jsme si letos mohli vybrat z ještě více závodů než loni. Jinak než inflací se to nazvat nedá. Vždyť v dojezdové vzdálenosti od Ostravy se konalo sedm těchto běhů. Nejsem si úplně jistý, jestli je toto cesta k úspěchu a toto tříštění startovního pole se možná T-mobilu v budoucnosti vymstí. Ale co, statistická data mají oni a vyhodnotit si je také musí oni.
Po loňském Háji ve Slezku padla letos volba na Suché Lazce. Pořadatelsky to byl jejich první ročník a bylo to na mnoha místech znát. Lehce zmatené byly už dětské závody. Ale kropení trávníku fungovalo, takže se děti v parném počasí vyřádily.

My dospěláci jsme vyrazili na trať v 18 hodin. Drtivá většina startovního pole sestávala z místních borců, jen asi dva jsme byli přespolní. Helenka mi před startem říkala, jestli si uvědomuju, že jsem na startu druhý nejstarší. To sice byla pravda, ale tím pádem jsem byl taky druhý nejzkušenější. 🙂 Po prvních metrech jsme utvořili tříčlennou skupinku (já, druhý přespolák a jeden místní). První mezičas 3:32 mě trochu vyděsil. Běžel jsem si celkem svoje a už po prvním kilometru jsem se začal mým soupeřům vzdalovat. Další dva mezičasy 3:45 mě uklidníly, na obrátce jsem měl už slušný náskok. Poslední dva kilometry mi to už moc nešlo, ale naštěstí mě nikdo neohrožoval, takže jsem mohl v klidu proběhnout cílem. Pořadatelé mě tak brzy nečekali, jak můžete vidět na fotografii. Cílovou pásku jsem prostě neprotrhl. Ale bylo to těsně. 🙂 Před druhým jsem měl náskok dvou minut. Osobně jsem byl překvapen, že pořadatelé byli schopni dát do kupy výsledky s časy. Pravda já mám ve výsledcích čas o půlminuty lepší než jsem si naměřil sám. 🙂

Výsledky
Nějaké ty fotky

Rubriky: Závody | Napsat komentář